na Blog.cz

A nyní už poslední várka fotek jako vzpomínka na Matějskou...

Dnešní pocity mě donutily napsat tuto povídku. Dlouho tu navíc nic nepřibylo a já bych ráda už začala dále psát nějaké povídky a nechávat je vámi komentovat. Nečekám, že bude mít kladný ohlas, ale jsem s ní celkem spokojená, ačkoliv je skutečně krátká...

Co se mi to sakra děje? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Cítila jsem, že je něco špatně, ale nevěděla jsem co. Opovážila jsem se jít k zrcadlu a podívat se do něj. Bolest v těch očích, které jsem viděla, byla nepopsatelná. Bylo to, jako kdyby vraždili malé dítě. Rvali ho na kusy a já ho viděla křičet o pomoc, které se mu nedostávalo. Cítila jsem tu bezmoc a tu bolest, co dítě zažívá. Cítila jsem se v té scéně jako jeho matka. Viděla jsem ty jizvy v těch očích. V mých očích. Těch mnoho jizev, které by člověk nedokázal spočítat. Ačkoliv byly schované za tím nátěrem hnědo-zelené barvy, byly tam. Věděla jsem o nich.

Pleť, ačkoliv byla bez jediného pupínku, působila vybledle. Byla úplně bílá a zdála se, jako by ztratila veškerou energii, kterou mívala. To samé i rty, jenž kdysi dávno skrývaly vášeň a pokušení. Nyní vše bylo ztraceno. Zahaleno za šedým odstínem barvy.

Věděla jsem, že vypadám jen jako duch, ale bylo mi to jedno, neboť jsem se tak i cítila. Celá léta jsem vynakládala úsilí na něco, v čem jsem žila jen já. Ve všech vztazích jsem byla ta jediná, která se o něco snažila a která vše zachraňovala na úkor vlastních pocitů a vlastního zdraví. A k čemu mi to bylo? Co je ze mě teď? Troska, kterou lidé využili a která našla jediné přátelé v drogách, cigaretách a alkoholu. U těch alespoň vím, že mi nezdrhnou za jinýma…

Film: Shrek

Žánr: Animovaný / Dobrodružný / Rodinný / Komedie

USA, 2001, 90 min

Režie: Vicky Jenson, Andrew Adamson

Hrají: Mike Myers, Eddie Murphy, Cameron Diaz, John Lithgow, Vincent Cassel, Jim Cummings, Simon J. Smith, Conrad Vernon, Ian Abercrombie, Andrew Adamson, Chris Miller, Kathleen Freeman, Christopher Knights

Jak jistě všichni víte, dnes je 1. máje - lásky čas aneb den všech zamilovaných. Z důvodu, že bývám na tenhle den často single, jak se říká, tak jsem ho zavrhla.

Každopádně mě ale dnes 1. máj inspiroval k napsání básně. Jak jistě už podle názvu tušíte, nebude nijak zvlášť veselá. Byla napsaná za krátkou dobu a skutečně v ní nevidím nijak zvlášť umělecké dílo, ale je možné, že se někomu zalíbí. Každopádně každý smysluplný názor mě potěší.

Ukradlas mé srdce
se vším, co jsem ti za život dal.
Zavolalas smrtce,
ať mi navždy sebere můj žal.

Chtěl jsem ti skutečně být vším,
ale tys mě prostě poslala do háje.
Jediné, co teď dělám - sním,
jak bychom oslavili prvního máje.

Má ještě můj život smysl?
tiše se neustále sám sebe ptám.
Měl jsem s tebou dobrý úmysl,
teď jsi zanechala v mém srdci šrám.

Bodla jsi mi kudlu do zad,
s mým nejlepším přítelem.
Opravdu jsi teď šťastná? Snad.
Tvůj dům brzo lehne popelem.